Ztracené vzpomínky

27. srpna 2014 v 13:39 | Miti |  Téma týdne
Ahojky lidi,
tak fajné, konečně jsem se dokopala k tomu, abych napsala něco k tématu týdne.
Podle mně jsou vzpomínky, které bychom nejradši dali na tapetu mysli - mimochodem, škoda, že to nejde - ale potom jsou tu takové, které bychom raději neměli. Ačkoliv je dobré, že máme i smutné vzpomínky, protože ty nás ženou vpřed a díky nim si uvědomujeme, že dělat stejné věci - špatné věci - je na nic, a tak děláme jiná rozhodnutí - doufejme, že správná - a díky nim se věčně netočíme v kolečku jako křeček.
Ale to je jedno, teď k tomu, co chci napsat. Povím vám příběh a jestli je pravdivý nebo smyšlený, to nechám na vašem úsudku. :)
Byla jedna dívka. Mohlo jí být asi dvanáct, možná třináct let. Měla hodně problémů, jeden důležitý člen rodiny jí umřel a byla z toho dosti nešťastná, sestra, kterou měla moc ráda se o ní nějak přestala zajímat, protože si našla novou rodinu. Dívka měla kamarádku. Kamarádka jí každý den brečela na rameni, jak je její život těžký, protože kluk, který se jí líbí se o ní nezajímá. Když se dívka chtěla kamarádce svěřit , kamarádka to nechtěla slyšet, nezajímalo jí to. Dívku celá třída neměla ráda, hodně se se spolužáky hádala. Jednoho dne, když se dívce opět "utrápená" kamarádka svěřovala, dívka si řekla dost! Už měla po krk své kamarádky, kterou zajímaly jen laky na nehty a trable s kluky. Jakmile se od kamarádky odpoutala, našla si kamarády v celé třídě. Zjistila, že jí spolužáci něměli rádi jenom kvůli její kamarádce (abyste to pochopili, kamarádku zajímala jen její milovaná sestra a na všechny ostatní byla dost hnusná). Dívka začala na všechno nahlížet optimisticky a ne jenom sedět doma v koutě a brečet nad tím, že ani její nejlepší kamarádku nezajímá, co se s ní děje. Přestala přemýšlet o různých způsobech sebevraždy. Proč se takovými blbostmi zabývat? Od té doby je dívka šťastná a hledá na všem to pozitivní. Má spoustu kamarádů - dobrých kamarádů - a s její bývalou kamarádkou se nebaví, proč? Ani jedna o to nestojí. Bývalá kamarádka si našla svoji partu/sestru a dívka svojí. Jak to bude dál? Upřímně řečeno, nevím.
Proč jsem vám tu vyprávěla tento příběh? Protože je to příběh, který se naštěstí nestal mojí ztracenou vzpomínkou. Žene mně dál. Nutí mně nemyslet na hlouposti, ale řešit to důležité a snažit se na všem hledat to dobré, stejně, jako dívka.

Co si o dívce a jejím příběhu myslíte? Co si myslíte o dívčině kamarádce? Budu ráda za komentář. :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 johnnydiangelo johnnydiangelo | Web | 27. srpna 2014 v 14:06 | Reagovat

Moc hezká úvaha :3 ale pokud by to byla opravdová kamarádka všimla by si že se něco děje a nemluvila jen o sobě atd. Takže je podle mě dobře že se už spolu nebaví, no a sebevražda taky všechno nevyřeší jen tím přidělává člověk starosti těm co ho měli rádi a hlavě to potom bolí... Jinak opravdu hezký :33 :D

2 Miti Miti | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 14:08 | Reagovat

[1]: Děkujů :33 Bohužel takoví "kamarádi" jsou :/ :-)

3 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 17:56 | Reagovat

Dívka, jako hlavní hrdinka, to neměla s jistotou lehké, protože její problémy, byly opravdové na rozdíl od hloupých dilemat náctiletých slípek. Její "kamarádka" je typický příklad dívek s až moc snadným životem, které z žádného problému dokáží udělat problém, aby dostály lítosti okolí. Nechápu takové krávy. Žijí ve světě módních trendů a ukazují si na kluky, na který stejně nemaj. Radši strávím zbytek života nad knihami, než se zaobírat takovým typem slečen (:
Napsala si to pěkně, výstižně a tak, jak to doopravdy je. Někdy se člověk musí zbavit zátěže  a role vrby, na kterou dívky chodí plakat.

4 Miti Miti | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 18:03 | Reagovat

[3]: Jáj, to je od tebe hezký, děkuju :3 yep, máš pravdu. Přála bych si neznat tu dívku z vlastní kůže a vlastně i vzpomínky... :) jak jsem napsala, je to dobře, ale i tak...

5 Free Free | Web | 27. srpna 2014 v 18:15 | Reagovat

Typický příklad falešného přátelství a využívání v prospěch pouze z jedné strany. Ta její kamarádka nebyla její kamarádka a to ani v nejmenším. Jenom potřebovala někoho, kdo by ty její žvásty přežil a problémy ostatních ji nezajímali. Takového člověka bych poslal někam. Divím se, že to vydržela celkem dlouho. Já bych to nevydržel :D. Ale jinak dobrý příběh :-)

6 Miti Miti | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 18:19 | Reagovat

[5]: Přesně a děkuju :) já osobně se taky divým, že to tak dlouho vydržela. Když máš přítele, snažíš se být schovívaví a věřit v něj, bohužel ne vždy se to vyplatí... :-)

7 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 28. srpna 2014 v 12:51 | Reagovat

Krásný článek. Nemám ráda takové lidi. Takové, co z tebe jenom vysávají život a potřebují někoho, na kom budou parazitovat jako hnusnej hmyz. Asi ta její kamarádka nebyla vůbec zajímavá a potřebovala si dokázat že jo. Já bych jí teda nakopala a už bych jí nikdy za kamarádku nepovažovala :D

8 Miti Miti | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 13:05 | Reagovat

[7]: Děkuju a máš pravdu, parzitují a vysávají, mimochodem, daří se jim to a až nebezpečně klonujou a rozmnožujou a je jich víc a víc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama