13. kapitola - *Nemrtvá*

11. října 2014 v 23:46 | Miti |  *Nemrtvá*
Ahojky, tak tu pro vás mám konečně dopsanou 13. kapču Nemrtvé. Snad se vám bude líbit :)
Pokusím se zapracovat i na Kouzelné zemi, ale říkala jsem si, že tohle už tu dlouho nebylo, takže by to asi chtělo sem dát.



Když mi Lena řekla, že tu je Jerhai, strnula jsem na místě.

"Jerhai je tady?" zeptala jsem se velice inteligentně, když to asi před minutou Lena řekla.

"Ano, je dole v obývacím pokoji. Chce tě vidět." odpověděla Stella, protože Lena byla v šoku stejně, jako já.

"Mně?" zeptala jsem se a ukázala na sebe nechápavě prstem.

"Hele, jestli chceš konečně zjistit, o co tu jde, tak -" chopila se znovu slova Lena.

"A jestli nechceš, aby nám to tu Jerhai zbořil." vložila se do toho Stella.

"Tak bys mněla pohnout." řekly obě naráz. Občas mi připomínaly dvojčata.

Zhluboka jsem se nadechla, "tak jdeme." rozhodla jsem a zavěsila se z každé strany do jedné z dívek.

Když jsme scházely po schodech, pomalu se mi podlamovala kolena. Teď se mám dozvědět, kdo je vlastně ten obávaný Jerhai? Kdo to je? Jak vypadá? Bude se mně pokoušet zabít? Nebo aspoň přivést k němu? Teď mám konečně zjistit, proč jsem se stala upírkou? Jsem vůbec připravená to zjistit? Tyto otázky se mi stále honily hlavou, takže jsem si ani nevšimla, že už jsme došly ke dveřím do obývacího pokoje.

Lena si uvolnila ruku z mého křečovitého sevření a otevřela dveře. Najednou jsem na sobě ucítila pohledy všech upírů z Mattova klanu. Nepodívala jsem se na ně. Zírala jsem bez mrknutí do červeného koberce s kruhy a přemýšlela, jestli nejde se pod něj schovat tak, aby mně nikdo nenašel. Moje myšlenky se rozplynuly, když se ozval Jerhaiův hlas - jeho hlas.

"Ahoj, konečně se po tak dlouhé době opět vidíme, že?" uslyšela jsem ten smích. Důvěrně známý smích.

"Co ty tu děláš?" zeptala jsem se stále zírajíc do kruhovitého vzoru koberce. Nebýt Stelly, která mně stále držela, již bych se složila na zem, takhle jsem se jen tak tak držela na nohou.

"Chtěl jsem tě vidět." z toho hlasu mně zamrazilo v zádech.

"Tys mně chtěl vidět?" bylo to těžké, ale stále jsem zírala do koberce, poněvadž představa, že bych měla zvednout hlavu a podívat se mu do očí se mi vůbec nezdála lákavá.

"Ano, chtěl jsem tě vidět. Už je to dlouho, to tě nesmím chtít vidět?" zasmál se, tak strašně povrchně, až se mi z toho zvedal žaludek.

"Ne, nesmíš. Tobě nepřipadá divné si tu po tak dlouhé době jen tak nakráčet a 'jen mně chtít vidět'?" už jsem skoro řvala, ale stále jsem nebyla schopna zvednout hlavu. Prostě to nešlo.

"Proč by mi to mělo připadat divné?" stále se smál tím odporným smíchem, který jsem si já k jeho hlasu nikdy nespojovala.

"Co tu, sakra, chceš?" každé slovo jsem zřetelně vyslovila, aby mi dobře rozuměl. Nic neříkal. "Odpověz!" zařvala jsem a vzhléhla od koberce. Zadívala jsem se do těch důvěrně známých tmavě hnědých očí, které mi tak strašně chyběly. Jeho oči byly tvrdé, nepoznala jsem v nich nic, žádný cit, jen pouhé prázdno, které bylo slyšet i v jeho hlase. Už jsem ho pořádně neviděla, protože se mi kvůli slzám rozmazával zrak.

"Chci tebe. Kvůli mně jsi se stala tímhle!" ukázal na mně a usmíval se, jako by stát se upírkou byla nějaká výra v loterii.

"Ty to nechápeš. Já tohle nechtěla!" řvala jsem na něj, ale on byl stále tak hnusně ledově klidný.

"Kdo by tohle nechtěl, je to bezvadné, no ne?" zadíval se mi hluboko do očí, normálně mám oční kontakty vcelku ráda, ale teď mně probodával pohledem, doslova probodával, šíleně to bolelo. Nevím, jestli ta bolest byla zjištění, kdo Jerhai je nebo to udělali jeho schopnosti, ale bylo to nesnesitelné.

"Ty jsi nikdy nechtěla být upírkou, Jassemine?" usmíval se, ale jeho oči se nijak neveselily.

Konečně mi to začalo dávat smysl. To, nad čím jsem tak dlouho přemýšlela. Musela jsem se plácnout do čela, jak jsem byla blbá. "Jerhai. Jered Haistings." zašeptala jsem.

"Přesně tak, sestřičko, není to super?" usmíval se, ale ty oči dávaly jasně najevo, že nesmím ustoupit a že nemám na vybranou. Musím do Jerhaiova klanu. Do klanu, který vede můj bratr, který přede dvěmi roky zemřel. Bratr, kterého jsem na pohřbu oplakávala. Bratr, který prý umřel, kvůli autonehodě. Bratr, který vede klan, kterému jsem se tak moc chtěla vyhnout.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jakou povídku čteš?

*Nemrtvá* 27.3% (6)
Kouzelná země 13.6% (3)
Obě 59.1% (13)

Komentáře

1 Nats Nats | E-mail | Web | 12. října 2014 v 11:30 | Reagovat

Její bratr?? :O Jen na to zírám s otevřenou pusou.. Tak tohle jsem fakt nečekala... Luxusní kapitola už se těším na další a doufám že bude delší abych se toho dozvěděla víc :D Tak to bude napínavý.. :)

2 Adelaide R. Adelaide R. | 12. října 2014 v 14:02 | Reagovat

Bratr?! Tak jo, právě si mě šokovala :D Teď se těším na pokračování víc, než kdy jindy :D Tohle byla hodně povedená kapitola :D

3 Miti Miti | E-mail | Web | 12. října 2014 v 14:08 | Reagovat

[1]:

[2]:

Jéj, oběma vám moc děkuju a jsem ráda, že se vám to líbí :D a ano, je to její bratr :D a na pokračování si musíte počkat, až nějaké vymyslím, ale pokusím se o to co nejdříve :D

4 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 23. října 2014 v 14:19 | Reagovat

Božínku, takhle si tam po dvou letech "smrti" nakráčet a povyšovat se tam. Vlastně mi Jeredova postava není ani trochu sympatická, ale jsem zvědavá, co se bude dít v další kapitole. Jestli si zvolí krev nebo bezpečí u Matta, pokud to tak lze nazvat :D.

5 Free Free | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 18:32 | Reagovat

Tak konečně jsem se dostal k chybějící kapitole a kurnik. Jenom na to koukám s úžasem :D. Její bratr ! :D Tak jsi teda dobře zapletla tento příběh. Je to úžasné jen tak dál. Jen doufám, že brzy vymyslíš pokračování příběhu : :-)

6 Litteris Litteris | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 5:56 | Reagovat

Páááni! Promiň, že jsem tu tak dlouho nebyla, to víš, škola... ale hned jsem na tvým blogu skoukla "Nemrtvou" (tuhle tvoji kapitolovku fakt hrozně žeru :D ) Těším se na další! Ikdyž je pozastavená :-/ nemůžu se dočkat :-)

7 Miti Miti | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 8:08 | Reagovat

[6]: v pohodě, znám to...jsem moc ráda, že se ti ta povídka líbí :-) strašně ráda bych napsala další kapitolu, ale mě prostě nenapadá, co dál...:-(

8 Litteris Litteris | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 12:41 | Reagovat

[7]: Tak já u Lovce a Bez známek života taky nemám co dělat :D jsem se zasekla :'DD takže tohle znám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama