14. kapitola - Kouzelná země

13. prosince 2014 v 15:56 | Miti |  Kouzelná země
Původně jsem sem chtěla tuhle kapitolu dát už včera, ale balila jsem vánoční dárky, tak snad se nezlobíte :) :3


"Tvůj patron je jednorožec?" Podivila jsem se, když mně a Andymu Larra představila Sienu.
"Ano." Řekla Larra, jako by bylo úplně normální chovat jednorožce. "Tvoje patronka je Nelly a to je pes, tak proč bych já nemohla mít jednorožce? Nesedněte, Siena vás odveze za Dicem."
Začala jsem si to rázovat sem a tam přes celou stáj. "Ne. Na tomhle já nepojedu." Vrtěla jsem hlavou, že mi vlasy létaly na všechny strany.
"Lindsay, nemusíš se jí bát. Jela jsi někdy na koni? Je to stejné." Snažil se mě uklidnit Andrew.
"Počítají se poníci na pouti?" Zeptala jsem se nejistě, že mi hlas vyskočil snad o oktávu výš.
Andrew a Larra chytli výbuch smíchu. "Počkat, to jsi vážně nikdy nejela na koni?" Zeptal se mě Andy.
"Ne. Neopotřebovala jsem to k životu." Odpověděla jsem.
"Všechno jednou poprvé." Usmála se Larra a já jí začala spalovat pohledem. Najednou jsem pod rukou ucítila něco hebkého. Byla to Siena, která mi zvedala ruku svou hlavou. I přesto, že jsem se jí bála, pohladila jsem její hladkou hlavu a spirálovitý roh. "Vidíš? Nemáš se čeho bát. Líbíš se jí."
"A co Nelly a Lorenc?" Zajímala jsem se.
"Sieně nasadím povoz, takže za sebou potáhne vaše věci. No a taky patrony." odpověděla mi Larra. "promiň, ale už vážně musíme vyrazit." Vložil se do toho Andrew. Larra začala přešlapovat, její neklid jsem zpozorovala i u Sieny, která též přešlapovala, zafrkala a vysmekla se mi zpod ruky.
"Aha, tak jí připevni ten povoz a já dojdu pro věci a Nelly s Lorencem." navrhla jsem.
"Dobře." Larra se otočila a šla pro povoz. Siena se mi líbila, ale i tak jsem si oddychla, když jsem zavřela dveře od stáje.
Nelly a Lorence jsem našla rozvalené u královnina trůnu. Mirassele je hladila a oba si to zřejmě užívali. Nelly ihned zvedla hlavu. Doufám, že nás nechceš odvést. Ozvalo se mi v hlavě. Co to sakra je? Pomyslela jsem si. "Nelly, Lorenci, ke mně!" nevím, od kdy kocour poslouchá, ale oba ke mně přiběhli a společně jsme zašli do pokoje pro věci. Když jsem vycházela ze dveří pokoje, málem jsem se srazila s druhou dívkou z pokojové služby, která mi přinesla Andyho tašku s věcmi.
"Tak všechno připraveno? Došla jsem pro-" zasekla jsem se uprostřed věty, protože Siena měla na sobě připevněný nádherný zlatý povoz s ornamenty, zobrazující jednotlivé části ostrova.
"Samozřejmě vše v pořádku." usmívala se Larra. Andrew si ode mě vzal věci a dal je na povoz, společně s těmi mými. Připravil deku, na kterou položil Nelly a Lorence, kteří po chvíli usnuli. Larra už jen připevnila sedlo, na které mi Andy pomohl vylézt a poté si sedl za mě.
"Připravená?" zeptal se mě Andrew, ale už švihl opratěmi a Siena vyrazila vpřed.
"Ne!" zařvala jsem vylekaně, ale vítr můj hlas odnesl kamsi do dáli, takže jsem to slyšela jen já.
"Tak to je ono." Siena nás odvezla k malé dřevěné chaloupce.
"Cože? Tohle?" Vyvalila jsem oči na chalupu. "Vždyť tam sotva teče voda." Nechtěla jsem znít, jako Beatris, ale kdybyste viděli to, do čeho mě chtěli poslat, tak byste mě pochopili. Chaloupka byla opravdu malá, možná tak dva nebo tři pokoje se do ní mohli vejít a z komína šel dým.
"Neboj se. Vem si věci, musím poslat Sienu zpět do paláce." Řekl Andrew. Seskočil z jednorožce, překvapilo mě, jak ladný a lehký to byl seskok, písek pod jeho nohama se vůbec nerozvířil. Vytáhl z povozu svoji tašku, na které pozměnil popruhy a udělal z ní batoh, který si poté hodil na záda a pak mi podal moji tašku a pomohl mi slézt ze Sieny. Lorenc a Nelly už také seskočili z povozu a nyní se protahovali po dlouhé cestě, kdy museli ležet. Poté poplácal Sienu po krku a ta i s povozem odběhla směrem, odkud jsme přijeli. "Tak, už můžeš jít. Dice tě bude čekat, Mirassele mu o tobě říkala." Než jsem stihla něco namítnout, Andrew odběhl do lesa s Lorencem v závěsu. Pak už jsem jen viděla lesklou stříbrnou srst a jantarové oči.
"Tak jdeme." Rozhodla jsem, ale zůstala jsem stát na místě. Snad se nebojíš. Ozvalo se mi v hlavě. "Nelly?" No to je mi překvapení. Kdybych viděla Nelly do očí, určitě bych viděla, jak je obrátila vsloup. "Jakto, že mluvíš?" To já nevím, třeba to bude vědět on. Fenka trhla hlavou k chalupě.
Přistoupila jsem k dřevěným dveřím a zaklepala. Dveře se pod mojí rukou s děsivým zavrzáním otevřeli, tak jsem vstoupila. Čekala, jsem, že se mi ta chalupa bude rozpadat pod nohama, ale byla to obrovská, moderně zařízená vila. Vše bylo převážně z kovu a skla. Najednou jsem uslyšela zvuky, jako z nějaké zbraně. Co to je? Uslyšela jsem v hlavě Nelly, klepala se a ocas měla stažený. Svoji tašku jsem položila vedle stolu.
Najednou se na jedné z polic s knihami objevila malá zrzavo-bílá chlupatá kulička s velkýma očima, která na mě cenila dva malé hlodavé zoubky.
"Křeček?" podivila jsem se a chtěla křečka pohladit, ale on se otočil a odcupital ze schůdků, které měl opřené o polici zpátky dolů na stůl a šel dále do domu. S Nelly jsme ho následovaly. Dovedl nás až do veliké místnosti plné polic, přeplněnými knihami. U jedné stěny byla tři obrovské monitory a na nich byla nějaká počítačová hra. Sklouzla jsem pohledem ke křeslu před obrazovkami. "Dice? Dice Cubes?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Tina Tina | Web | 13. prosince 2014 v 18:47 | Reagovat

Nevadí, žes to dala až dneska..hlavně že jsi to dala :D Já ještě nemám dárky zabalený, takže dost nestíhám :D Kapitola super a prostě se mi to líbilo :D Jako vždycky :D

2 Miti Miti | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 21:55 | Reagovat

[1]: Já kamarádovi slíbila, že to tu v pátek večer bude a ono nic :/ tak někteří nakupují až třiadvacátýho, ber to tak :D ohhh, děkujů :3

3 Litteris Litteris | E-mail | Web | 24. prosince 2014 v 13:40 | Reagovat

Krásná kapitolka :D :D jako já kvůli dárkům a škole a školnímu časopisu (ve kterým jsem grafik, kreslíř a redaktorka) vůbec nestíhala blog, ani obíhání, takže se mooc omlouvám :-( Pokusím se být zase aktivní ;-)

4 Simča Simča | Web | 2. ledna 2015 v 17:56 | Reagovat

Moc povedené...už se těším na další kapitoly :D

5 Free Free | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 19:30 | Reagovat

Jaj to bylo drama s tím jednorožcem :D a ta vila. No chtěl bych mít takový barák. Zvenku nic. Prostě jenom pomalu rozpadající barabizna a vevnitř prostě velké sídlo :D Fajne už se těším na další kapitolu :-)

6 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 15. února 2015 v 18:25 | Reagovat

Whooh. Jednorožci. Vzhůru do Říše Divů! Ne, začátek je dost okecávací, ale poslední odstavce jsou fajn. Křečci jsou kjůt. Jen si ze začátku dávej pozor na 'že'. Užíváš ho namísto 'až' a působí to zvláštně. Jinak fajn. Měj se krásně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama