Co bych řekla, ale nemůžu

10. prosince 2014 v 7:00 | Miti |  Téma týdne
Achoj, tak tu máme nové téma týdne, které jsem dala vcelku brzo do kupy :D
Co bych řekla, ale nemůžu? Toho by bylo...Jsem sice upřímná, to je fakt, ale něco jiného je upřímnost a něco je už drzost. Co tím myslím? No, třeba když si dovoluju na učitele (fakt je, že někteří si to zaslouží), ale nemůžu si na ně dovolovat a já to vím, i když nedbám. Ale to je jen jedna z mnoha věcí, které nemůžu říct, dostaňme se raději k nim...
Myslím například pocity. Nemusí to být zrovna vyznání lásky, na to nenarážím, mám na mysli pocity ohledně jakékoli osoby. Kolikrát bych některým spolužákům nebo kamarádům nejradši řekla, co si o nich doopravdy myslím, ale zjistila jsem, že to můžu říct jen některým. Můžu to říct lidem, u kterých mi je jedno, jestli jim ublížím (kolikrát je to záměr) a můžu to říct lidem, na kterých mi hodně záležím a je to taková zkouška, jestli je ten člověk ochotný se mnou vydržet a že během pěti minut nevezme nohy na ramena.
Třeba mojí nejlepší kamarádce jsem řekla, co mi na ní vadí, protože na to silně ukazovala skoro pokaždé, když jsme se spolu bavily. Nebudu tvrdit, že je to čistě moje zásluha, to ne (i když by to bylo pěkné), ale zlepšilo se to a za to jsem ráda.
Jednou jsem vymyslela (ano, až takový jsem génius) něco, na co stejně nikdy nepřišlo, ale říkám si, že by to mnoha věcem pomohlo. Dříve se naše třída vážně nesnášela, jeden druhého jsme nemohli snést (ne, že by to dnes bylo o moc lepší) a tak mě napadlo, že kdybychom si někdy úplně všichni ze třídy sedli do jedné místnosti do kruhu (ano, zní to jak v léčebně pro drogově závislé) a každý by řekl názor na toho druhého a co si o něm opravdu myslí. V čem by to pomohlo? Já osobně jsem asi šest let hledala nějaký kompromis mezi mnou a ostatními. Chovala jsem se tak, jak jsem se chovala a nebudu tvrdit, že jsem na to pyšná, ale kdyby mi někdo už před lety otevřeně řekl, co mu na mně vadí, tak bych to zjistila dřív a dnes bych se nehádala s tolika lidmi. Zjistila jsem, že jsem se dva roky úplně nesmyslně hádala s jednou mojí spolužačkou, jen kvůli nedorozumění jsme na sebe třeba celou přestávku křičely a proč? Protože lidé prostě nechtějí říct (teda ne všichni) svůj názor, ale kdyby to řekli, tak by to mnohokrát mohlo mnohé změnit, třeba jako u mě...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje úvahy z tématů týdne?

Super, něco se o tobě dozvím :) 61.5% (8)
Ale jó, fájn... 7.7% (1)
Vykašli se na to, nikoho to nezajímá -.- 30.8% (4)

Komentáře

1 bogardanka bogardanka | 10. prosince 2014 v 7:34 | Reagovat

U mojej triedy by to nešlo, lebo by lietali múdrosti ako "je žid", "smrdí" a pod.

2 Lucka Lucka | Web | 10. prosince 2014 v 8:01 | Reagovat

Podobné nedorozumění jsem měla na střední-s mým spolužákem jsme se dva roky nebavili a fakt jsme se neměli rádi... ale po dvou letech jsme zapomněli, proč se vlastně hádáme, omluvili jsme se a od té doby je všechno fajn :)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 11:07 | Reagovat

Bylo by fajn, kdybychom lidem mohli říkat, co si o nich myslíme :) Ovšem nejsem si jistá, že já bych to unesla, kdyby mi na mne lidi říkali názor :D

4 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 10. prosince 2014 v 12:43 | Reagovat

[3]: :-D Jo to je plusem a mínusem této záležitosti. :D Říct je plus, slyšet už mínus. Ale myslím, že má někdo kritiku, která té osobě může pomoci jen sem s tím. Asi se člověk přesto musím přenést, ale tak. I když občas to také nejde.

5 Miti Miti | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 13:54 | Reagovat

[1]: tak jasně, v naší třídě se tak baví normálně, ale věřím, že by zvládli říct, co si doopravdy myslí, a nemyslím si, že tohle je jejich opravdový názor :)

[2]: tak hlavně, že to je už dobré :) ...já zjistila, že ta holka je hodně náladová, ale i tak se pořád nemáme moc rády, ale už je to lepší :)

[3]: [4]: to je právě to, jestli ostatní dokáží žít s tím, že má někdo proti nim nějaký názor. Já prostě nerada žiju ve lži, takže mám radši kritiku, hlavně když je to pravda :)

6 Elis Elis | Web | 10. prosince 2014 v 14:40 | Reagovat

Zbytečně se neříká "mlčeti zlato", pravdu málo kdo snese a navíc nic nezmění a jen máme o nepřítele víc...

7 Kessi Kessi | Web | 10. prosince 2014 v 20:52 | Reagovat

Já taky hodněkrát něco neřeknu ale většinou mi nedělá problém být upřímná :D Jinak s tím dole máš pravdu...

8 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 15:52 | Reagovat

Zajímavá úvaha.. někdy je lepší říct pravdu, to jo, ale někdy pravda opravdu bolí - nejen toho, kdo ji uslyší (jak už jsi říkala, pravdu málo kdo snese), ale často to bolí i toho, kdo ji vysloví..

9 Miti Miti | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 15:07 | Reagovat

[8]: To je pravda, když ten člověk tu pravdu vysloví, tak je možnost, že tomu člověku ublíží, ale když se zase nad tím zamyslíš...byla bys radši, aby ti hned na začátku někdo řekl pravdu (i když se ti nemusí zrovna líbit) anebo až po nějaké době zjistit, že ti ten člověk celou dobu lhal?

10 Litteris Litteris | E-mail | Web | 24. prosince 2014 v 13:44 | Reagovat

Pěkné zamyšlení :D :D naše třída se taky nenáviděla, no spíš v naší třídě byli odstrkovaní jedinci (já a další) tak jsem přešla nakonec na jinou školu (Gympl) a tam to je lepší, sice ne moc, ale je tam sranda :D a to s tím kruhem ... To je fakt dobrý, uznávám ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama