Když se ze mě stává strašpytel...

22. prosince 2014 v 20:50 | Miti |  Jednorázovky
Původně jsem stále přemýšlela, že tam přidám nějakou smrt, chtěla jsem, ale řekla jsem si, že to snad ani není potřeba...
Každopádně, příběh není vymyšlený, jelikož se mi právě tohle před chvílí stalo....hezké čtení :)



Mamka mě poslala pro brambory. Ano, zní to divně, ale je to asi nejlepší začátek…
Na vánoční prázdniny vždy jezdíme na chalupu, která je uprostřed vesnice, takže jsem šla k jednomu známému. Nevěděla jsem, co po cestě dělat a tak jsem se jen tak rozhlížela a konstatovala, jak jde tahle vesnice do kytek. No uznejte, jdete po hlavní silnici a sotva štěkne pes. Po pravé straně máte dům, který se ani nedá nazývat domem, protože se doslova rozpadá od té doby, co je opuštěný. Původně tam bydlely mé kamarádky, ale jejich matka se tam na půdě oběsila a tak se odstěhovaly a jejich táta je šoupnul na internát…Raději jsem se nad tím moc nepozastavovala a šla jsem dále na kraj vesnice.
S hlasitým zavrzáním jsem otevřela světle zeleně natřenou branku od Fandova domu. Spadané listy, které ještě z podzimu zbyly se zvedly do výru pod náporem větru a narážely mi do nohy, kde se rozsypaly na malé kousíčky. Uslyšela jsem zavrzání. Podívala jsem se za zvukem. Byla to branka do výběhu slepic. Odkdy mají slepice otevřeno? Vždy je tato branka zavřená. Prolétlo mi hlavou. Najednou jsem se otočila za dalším zvukem. Po mé pravici byla jakási plechová budka, na které byla cihlami připevněný těžký igelit, který se též pod náporem silného větru zvedal s děsivým zvukem. Přiblížila jsem se ke schodům, které vedli k hlavním dveřím domu. Najednou s hlasitým zamňoukáním ze schodů seběhla černá kočka, která v té tmě byla opravdu těžko rozeznatelná, když jsem se na ní pak podívala, viděla jsem jen skoro zářící žlutozelené oči. Rychle jsem vyběhla schody a zazvonila v domnění, že Fanda přijde a já budu moct co nejrychleji s bramborami dojít domů do tepla a - přeci jen - menšího děsu. Ale mýlila jsem se. I přes to, že jsem zazvonila asi pětkrát…nic. Světlo za dveřmi bylo stále zhasnuté a dveře zavřené. Sešla jsem ze schodů a vyšla k vstupní brance. Jakmile jsem vyšla ze závětří domu, opřel se do mě silný vítr, že i přes zimní bundu jsem cítila, jak pomalu promrzám. Ještě jednou jsem se ohlédla ke dveřím domu. Nic, jen mihotavé světlo v patře. Asi zvonek nebyl slyšet. Tak jsem vyšla domů a po cestě přemýšlela nad všemi zvuky a stíny…
Doma jsem řekla mamce, že jsem sice viděla, že se asi dívá na televizi, ale že se mu nebudu snažit vloupat do domu, kvůli bramborám, ale na to se mi dostalo odpovědi, že chce udělat bramborový salát na Štědrovečerní večeři, takže ať jdu znovu. Co jsem mohla dělat, než se znovu vrátit?
Tak jsem se tedy znovu vrátila. Ta tma a vítr…sakra, koho by to neděsilo? Možná jsem strašpytel, ale musíte mě pochopit. Tma, zvuky, vítr, listy, plachta, branka, černá kočka a pohybující se stíny stromů kývajících se ve větru…Znovu jsem vystoupala po schodech. Znovu přede mnou černá kočka utekla, avšak sedla si pod schody a žlutýma očima mě sledovala. Zazvonila jsem a zaťukala. Nic. Sešla jsem, abych viděla na okno, ve kterém jsem viděla světlo. Studený vítr, který se mi opíral do zad a vířil mi vlasy mě děsil. Slzy jsem měla na krajíčku. Chtěla jsem se otočit a utéct domů, kde bych si sedla k topení, ale věděla jsem, že by byla matka naštvaná, musela jsem tam zůstat. Znovu jsem několikrát zazvonila a zabušila do dveří, když se dveře konečně rozrazili, byla jsem šťastná, ačkoliv jsem se z nějakého důvodu najednou Fandy bála, nevím proč…
Nakonec jsem tedy s bramborami došla domů. Jen co jsem otevřela dveře, sestra mi do rukou vrazila odpadky, takže při druhém pokusu dojít domů jsem vešla do kuchyně, kde se mě mamka zeptala, jestli má Fanda vajíčka. Nezeptala jsem se ho. Chtěla mě poslat znovu, ale to jsem řekla, že už ne, takže až zítra…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Orida Orida | Web | 22. prosince 2014 v 22:18 | Reagovat

No aspoň že ťa neposlala znova. Bŕŕ, až mi z toho lezie mráz po chrbte. Ja som celkovo hrozný bojko a asi by som to takto po tme cez dedinu nedávala a utiekla by som domov.

2 Miti Miti | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 11:11 | Reagovat

[1]: poslala, ale já radši zmizela do pokoje a šla jsem tam až dneska ráno...za světla. Tak já normálně takový strach nemám, ale tohle....brr

3 Nats Nats | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 17:11 | Reagovat

Až z toho mám husí kůži.. Normálně jsem ráda venku ve tmě ale tohle nevím. Asi bych jí řekla ať si tam zajde sama :D
Nominovala jsem tě do tagu :)

4 Litteris Litteris | E-mail | Web | 24. prosince 2014 v 13:37 | Reagovat

Běhá mi mráz po zádech O_O  O_O Ale protože já miluju adrenalin a jsem tak trochu sebevrah (ne, nezabila bych se, ale prostě MILUJU adrenalin) tak bych to chtěla taky zažít :D :D

5 Miti Miti | E-mail | Web | 24. prosince 2014 v 18:08 | Reagovat

[3]:  já taky màm ráda tmu, ale tohle bylo trochu moc...brr :D

[4]: tak já adrenalin nemiluju, ale je fajn :-) :D

6 Jess Jess | 3. ledna 2015 v 16:59 | Reagovat

Ty vole! :D Bych se po*rala! :DDDD Miti jsi moje hrdinka! :D Fůůůůůj jen když si to předtavím! :D Mám husinu! :D

7 Miti Miti | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 23:57 | Reagovat

[6]: Jůj, díky :D Jo jo, zní to fakt, bezvadně, co? :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama