Čas vše změní...

17. března 2015 v 8:30 | Miti |  My diary
Ahoj, tak tu pro vás mám článek ani ne tak o čase, jako o tom, co se mi stalo a s čím bych se vám chtěla svěřit (takových článků nejspíš čekejte víc) :)...



V sobotu hrála mamka volejbal se svými bývalými kolegy ze školy, kam jsem chodila do první a kousek druhé třídy, než jsme se odtamtud odstěhovali. Tady v Trutnově jsem měla kamarády, které jsem znala od svého narození. Byli to hlavně Nella a Kuba, kteří byli stejně staří jako já a Kubův mladší brácha Matěj. Byli to moji nejlepší kámoši, i když oni se navzájem nijak extra nezbožňovali,a le já je milovala a byli mi hodně blízcí. Když se za tím tak zpětně ohlédnu, byla to možná dětská naivita, ale i tak mi přirostli k srdci víc, než kdokoli jiný. Není moc lidí, na kterých by mi tolik záleželo, ale oni mezi ně rozhodně patří.
Už dříve, někde v primě jsem se spojila s Nellou, že bychom se někdy sešly, ale sešlo z toho, protože jsme si neměly moc, co říct a naše rozhovory končily:"Jo, mám se dobře" a "Nic moc se nezměnilo".
Když mamka dohrála, jela jsem s nevlastním taťkou za ní. Byl tam i Kubův a Matějův táta, Michal. Michal se s kluků mamkou rozvedl nějakou dobu poté, co jsme se odstěhovali. Já jsem s ní zůstala v kontaktu, protože ona si našla přítele, který měl syna z prvního manželství ve městě, kousek od nás. Když jsem dojížděla sem do Trutnova za taťkou, občas jsme se viděly. Kluků mamku mám strašně ráda, je to kamarádka mojí ségry a je strašně hodná. Vždycky říkala, že jsem pro ni jako dcera, protože měla samé syny (i s tím přítelem měli syna).
Zkrátka, mluvila jsem s tím Michalem a on, že Kuba, Matěj a Tomáš (jejich nevlastní brácha, taky můj bývalý spolužák) v patře hrají florball, tak ať se za nimi jdu podívat, že ho zajímá, jestli mě poznají. Přišla jsem do té tělocvičny. Kuba neskutečně stloustnul od té doby, co jsem ho neviděla (ještě v páté třídě jsme se viděli, ale jen na chvilku, když jsem přijela navštívit bývalou třídu). Tomáš se ani moc nezměnil, krom hlasu. A Matěj? Ten jen zkrásněl (nevím, jak to říct, aby se to hodilo ke klukovi), musela jsem uznat, že mu to hrozně slušelo. Byl hubený, vcelku vysoký na to, že je o dva roky mladší než já a hnědé vlasy měl sestříhané do patky.
Každopádně, postavila jsem se ke dveřím a dívala se. Zjistila jsem, že Tomáš se hodně bavil s Matějem, evidentně si rozuměli, ale Kubu odstrkovali a to dost. Strašně mě to mrzelo. Vzhledově (krom nějakých detailů, co jsem psala výše) se moc nezměnili, ale chováním? Bylo hrozné se dívat, jak se k sobě choval Kuba a Matěj, znala jsem to úplně jinak. Teď Tomáš třeba Kubu tahal za vlasy nebo se s ním popral a nadával mu a Matěj tomu jen nečinně přihlížel. Bylo to strašné.
Rozhlédla jsem se po tělocvičně, Tady jsem v první třídě měla tělocviky s Nellou (která mě teď vyměnila za mojí bývalou spolužačku Moniku), Kubou a ostatními. Za těch šest let se tu nic nezměnilo. Slzy se mi nahrnuly do očí.
Vyběhla jsem z tělocvičny a šla přes chodbu do druhé tělocvičny, která byla prázdná. Sedla jsem si do kouta a rozbrečela se.

Upřímně, nevěděla jsem, jestli to zařadit do Jednorázovek nebo do My diary, ale nakonec jsem to nějak vymyslela. No, snad jsem vás neunudila k smrti xD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Free Free | E-mail | Web | 17. března 2015 v 17:51 | Reagovat

Popisuješ minulost, tak i přítomnost, ale sad podle názvu usuzuješ jestli vůbec čas něco mění, když jsi měla zklamání, že se nic nezměnilo ? ... Čas mění věci, ale ne všechno a ne všechny. Někteří lidé zůstanou stejní skoro celý život hlavně po psychické stránce. A taky jde o zvycích a jestli si to ti lidé stále dovolí. To že ti přišlo strašné, že ho tam bil a tak. Pokud byli na to byl zvyklí a dělal to i dříve, tak má v hlavě, že si to může dovolit nadále. Stejně tak i chování k němu. Byly zvyklí se k němu takhle chovat a když se on třeba nějak extra moc nebrání ať už teda slovně a nebo tělesně a navíc na něm vidí, že mu to ani nějak nevadí a přesto se s nimi kamarádí, tak já se tomu ani nedivím :/ :-( ... Já jsem tuto sobotu zažil něco podobného. Sešel jsem se s bývalými spolužáky ze základky. Tělesně se změnili o tom žádná. Nebo některým se změnil i hlas jasně, ale jakmile spustili řeči a začali se chovat k sobě ... tak jsem zjistil, že se nezměnili. U nás to byl podobný příklad. Taky jednoho z nich odstrkovali a fackovali atd. Proč ? Byli na to zvyklí a viděli, že ho to nějak extra neštve, tak se tím bavily. Na mě to dělali dříve taky, ale v 9 třídě jsem jim pak ukázal, že tohle si nikdo na mě dovolovat nebude. A v tu sobotu si mi nic na mě nedovolili, ale na toho druhého jo, protože. Byli na to zvyklí a jak jsem řekl. Neukázal jim to. Jak moc mu to vadí a proto si na něj neustále dovolovali a on se taky choval stejně :/ . Takže jsem ti ukázal názorný příklad :D .... ale mrzí mě to, že ti opět něco spustilo slzy :-( , ale čas prostě všechno nezmění a někdy skoro nic :/ , ale jak jsem řekl. Záleží na tom. Co se změní. Tvé okolí se mění. Ty sama se měníš ať už psychicky, nebo fyzicky. Ale lidé zřídka a ztěžka :/  .... ale jinak pěkný článek a já osobně bych to nechal tady. Ve tvém "My diary" . Tohle by do jednorázovek asi moc nesedělo :D

2 Miti Miti | E-mail | Web | 17. března 2015 v 19:01 | Reagovat

[1]: Já vím, se změnou lidí je to složité. Ale oni se k sobě dřív takhle nechovali, ale už když jsem mluvila s tou jejich mamkou, říkala, že to tam je nějaké divné a jak se chovají, ale tohle...tohle jsem opravdu nečekala :/ :( ...Každopádně mě to mrzí i na tom tvém příkladu, ale je to celé o zvyku, to je pravda :/ :) ...Děkuju moc :) A jo, ponechám :)

3 Free Free | E-mail | Web | 17. března 2015 v 19:43 | Reagovat

[2]: Ano to je a problém je, že to ostatní lidé ani neovlivní. Jde hlavně o to pokud se chce člověk sám změnit :-) a nebo ho dokážou změnit události, které velmi postihli, nebo ovlivnili jeho myslení a psychiku. Tohle jsou podle mě jediné šance :/ ... hmm a nebo taky ještě jedna věc to změní a to když tě někdo začne oblbovat a vymývat mozek :/ , ale to je už hodně špatné :/ ... Oni se k sobě dřív nechovali hmmm těžko říct co se stalo. Možné je ledacos , ale věřím, že jsi to nečekala :/ ... Tak já to celkem aji čekal, že se nezmění :D , zarazilo mě to taky, když jsem to viděl :/ ale je to prostě o tom zvyku. Stačí jednou ukázat, že on/ona si můžou nějak dovolit ti ublížit, tak toho začnou využívat a to je špatně :/ :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama