V zajetí chatu...

16. dubna 2015 v 17:14 | Miti |  My diary
Ahojky, tak dneska už to přesáhlo hranice...o tom prostě nejde nenapsat článek...

Sociální život...Každý ho potřebuje. Ano, jsou samotáři, kteří si raději sednou s knížkou a budou sami se sebou, ale stejně si myslím, že tam je ta potřeba, to nutkání se vídat s okolím. Každý musí mít sociální život, člověk je tvor společenský. Avšak stejně občas chceme mít klid od okolí. Bohužel ne vždy je to dobře...
Sociální život můžeme dělit na více druhů. Buď na osobní, kdy se s člověkem vidíte na živo. Nebo na internetový, kdy si s danou osobou píšete (či voláte). Snad každý, koho znám by řekl, že osobní je nejlepší. Můžete člověka vidět, cítit, dotýkat se ho a celkově, můžete používat mimiku a já nevím, co všechno. To u internetového typu nejde. Můžete se zasmát nad vtipem druhého, ale jediné, co ten druhý uvidí je, když napíšete smajlíka. Jistěže to má i výhody. Vždyť od toho internet je. Od hledání informací a spojení s lidmi na dálku. Avšak dnes už si lidé píší na souciálních sítích, i když sedí vedle sebe.
Facebook, Twitter, Chatous, Omegle, Skype a mnoho dalších. To vše nám dnes internet přináší. Spojení se známými i cizími lidmi. Seznamování, domlouvání, zjišťování. Je to úžasné. Když si potřebujete zjistit úkol na druhý den do školy, napíšete na stránku na facebooku, kterou máte založenou se svými spolužáky a hned vám nějaký ten šprt napíše všechny úkoly a testy na druhý den. Máte čas do dalšího tréninku nebo se nudíte? Napíšete někomu a buď se domluvíte na osobním setkaní nebo si budete jen dopisovat anebo si najdete nového kamaráda (Chatous, Omegle) a poznáváte nové lidi z celého světa!
Ale co, když se chat stane jedinou náplní vašeho dne?

Přesně to se stalo mně...

Už jsem vám tu psala o Omegle, takže víte, že tam poznáváte nové lidi. Na podobný styl je i už výše zmíněný Chatous. Začalo to docela nevinně. Nikdo zajímavý na facebooku nebyl. Nikdo, s kým bych si chtěla psát. Tak jsem začala chodit na Omegle. Potkávala jsem tam dokonce i fajn lidi, které jsem si posléze na facebook nebo skype přidala. Byli většinou z okolí Brna nebo Prahy, zkrátka mimo můj dosah. Ale stejně jsem si s nimi psala. Pak moje kamarádka našla Chatous. Založila jsem si tam profil a už to jelo...Mám teď kamaráda v Pákistánu, v Indii, na Jamajce, v Americe, v Anglii, ale i v naší rodné zemi.
Opět jsem si tam našla moc fajn lidi. Začala jsem se i ve škole připojovat na wifi, abych si s nimi mohla psát a jakmile přijdu domů, zapnu na tabletu opět wifi, abych jim mohla napsat. Bohužel, člověk si až pozdě všimne, jak daleko zašel...
Dneska ve škole, když jsem šla po chodbě, uvědomila jsem si, že následující hodina je v učebně, která je daleko od wifi, takže jsem věděla, že se budu muset odpojit. Psala jsem si s jedním klukem ze Singapuru a s jedním z Indie. Chtěla jsem jim napsat, že už musím jít, jenže než jsem já se svojí angličtinou něco sesmolila, napsal mi jeden čech, na kterého jsem tam čekala celý den. Samozřejmě, že jsem mu odepsala, ale abych se neodpojila, zůstala jsem stát na chodbě s taškou na zádech a tabletem v ruce. Oči jsem měla upřené jen na tablet. Kamarádka mě vzala za loket, aby mě odtáhla do třídy, ale já, že ještě nikam nejdu, že ještě musím odepsat. Odepsala jsem, ale jakmile hodina skončila, vyřítila jsem se z učebny a rychle zapla wifi a čekala, až se připojím. O dějepise byla moje kamarádka smutná, nevěděla jsem, co se děje, ale nevnímala jsem to, byla jsem na wifi, takže jsem se věnovala lidem, co byli připojeni a hledala jsem další, kterým bych mohla napsat.
Najednou mi přišla na Chatousu zpráva od té kamarádky, která vedle mě seděla. Bylo tam:"Jsem naštvaná, protože si radši píšeš s někým cizím, než aby sis povídala se mnou ." Zamrzelo mě to, ale psala jsem si dál, zatímco ona psala výpisky do sešitu. Až, když jsem jela autobusem domů jsem si to uvědomila...Chat mě změnil, uvěznil. Vyměnila jsem svůj osobní život, za imaginární přátelství na internetu...Neříkám, že se nemůžeme setkat s lidmi z internetu. Můžeme. Ale uznejte. Má cenu přátelství s klukem na Jamajce? Myslíte, že se někdy potkáme? Jistěže ne, ale to jsem si uvědomila pozdě. Nevím, jestli se ještě dostanu z tohohle zajetí. Ano, každý řekne:"Vypni internet a máš to." To nejde. Jde o tu potřebu si s těmi lidmi psát, protože některé z nich opradu potkat chci a chci se s nimi bavit...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 22:38 | Reagovat

Jo, Omegle je zloun. Tímhle internetovým obdobím jsme si prošli snad všichni. Máš potřebu jim napsat, protože se s nimi nemůžeš doopravdy setkat a pak tím od sebe odstřihneš ty opravdu důležité lidi ve svém okolí. Modli se, aby vám vypadla na pár hodin wifi a mohla ses jít ven socializovat. Vrať se do normálu a žij blaze.

2 Miti Miti | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 22:51 | Reagovat

[1]: Ano, má nėco do sebe, ale zároveň to mà i stinné stránky. Přesně tak, neznají mě z toho pohledu, ze kterého mě vidí třeba spolužáci. Modlím, neboj a děkuju, ty též ;)

3 Jess Jess | 16. dubna 2015 v 23:19 | Reagovat

Také s tím mám zkušenosti ale už jsem toho nechala. Je to těžké ale stejně se nikdy nesetkáme takže tak. Jak se chová člověk v reálu a jak zase v "internetovém světě" se pěkně liší. Třeba by ještě byli překvapení kdyby jsme se přece jen setkali, ale vůbec by jsme si nerozuměli. Jsem ráda že nejsem sama a doufám že už tomu nepodlehnu.

4 Miti Miti | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 23:22 | Reagovat

[3]: To je pravda, asi by koukali. Ne, to rozhodně nejsi a taky doufám, že už ses toho nadobro zbavila a že se to podaří i mně ;)

5 Free Free | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 15:01 | Reagovat

No znám lidi co podlehli chatu, ale nečekal jsem, že tomu podlehneš taky. Je zlo hlavně s lidmi z jiných a vzdálených zemí, protože ta šance, že se vůbec někdy potkáte je absolutně nulová. Ano můžete si rozumět. Může se ti líbit stejně jako by ses jemu líbila ty a psát si s lidmi se kterými si rozumíš chce každý, protože nikdo si nerozumí s každým, ale takhle znát lidi až na tak daleko podle mě smysl nemá i když je jasné, že to strašně těžké s tím přestat jak jsem viděl lidi co tomu podlehly. Jenom že tihle lidi co znám a podlehli tomu, tak zjistili, že vlastně pak ztratili všechny přátele ve své blízkém okolí. Neměli pak nikoho se kterým by se mohli setkat doopravdy. Neměli nikoho. Lidi se kterýma se dříve bavili byli na ně naštvaní a odmítali se s nimi dále bavit, protože vyměnili imaginární svět za reálný. ... chápu že ty to víš co už děje a že jsi pravděpodobně už uvězněná jak vidím, ale přál bych ti aby ses z toho dostala, protože reálný svět je mnohem lepší :-)  :-)

6 Miti Miti | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 18:09 | Reagovat

[5]: Přesně tak, souhlasím s tebou :) A ano, reálný svět je lepší. Snažím se s tím něco dělat, ačkoli ještě nevím, zda úspěšně :/ :)

7 Free Free | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 18:41 | Reagovat

[6]: Tak úspěšně nebo ne. Záleží co děláš. Problém je ten, že s lidmi se kterými si člověk píše na netu, tak se s nimi rozumí. Protože kdyby sis sním nerozuměla, nebo by nebyl fajn, tak si s ním nepíšeš o to je to jednoduší a tyhle lidi pak jednoduše nepotkáš a vidíš tam jenom samé fajne lidi. Já sám nevím jak bych ti mohl poradit. Většina lidí prostě vypla wifi a nazdar a nebo aspoň ve škole se na ní nepřipojovali aby toho nebylo tolik ... Ale nevím jak to udělat správně. Na to budeš muset přijít sama, ale každopádně ti držím palce :-) To zvládneš :-)

8 Abbie Abbie | Web | 19. dubna 2015 v 14:07 | Reagovat

Tak v tomhle jsem se jasně našla. Už jsem to řešila dřív. Ale zjistila jsem, že prostě bez internetu žít nedokážu. Už nikdy. Zničilo by mě to, kdyby mi máma sebrala mobil na celej den a na pc není internet. Totálně.
A vůbec, např. na fb, si s člověkem píšu. Pohoda. Setkáme se osobně a ani se nepozdravíme. Na internetu je všechno lepší než ve skutečnosti.

9 Miti Miti | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 9:20 | Reagovat

[7]: Jistě, že jsou fajné, dokonce moc fajné :) :3 ...Ano, člověk může vypnout wi-fi a nazdar. Ale tohle já nechci, akorát by se naštvali, roč se s nimi nebavím a já sama bych si to neudělala, chci si s nimi psát :/ :) Děkuju moc :)

[8]: To já mám zabavenej tablet a nesmím na něj. Vůbec. No, já si hoé vzala, protože si mamka neuvědomila, že mi ho dala. Její blbost. Takže ho mám zpět. Stačil mi jeden den a bylo to dost na nic, protože mi ti lidé chybí :/ Ne, že bych nedokázala žít bez internetu. Já nedokážu žít bez svých kamarádů...
Přesně! Mně přijde, že já se teda chovám - nebo se snažím chovat - stejně ve skutečnosti, jako na chatu, ale hodně lidí tě opravdu ani nepozdraví. Třeba jen kvůli tomu, že by si ostatní řekli:"Ta se bavíš...s ní?" Mrzí mě to, ale doufám, že se s těmi lidmi stejně setkám, alespoň s některými :)

10 Free Free | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 15:10 | Reagovat

[9]: A v tom je ten háček, že je to strašně lákavé v tom, že tam máš, nebo zůstáváš v kontaktu jenom s lidmi co jsou pro tebe fajn a s lidmi, kteří ti nesedí tak se s nimi jednoduše nebavíš o to lehčí :/ ... což v reálném světě zase nejde. Vždy potkáš někoho kdo se ti nelíbí, ale líbí se třeba tvojí kámošce :/ ... A k tomu co si myslíš, že by si naštvali. Kdyby jsi tam prostě jenom nechodila. Ano mrzelo by je to, nebo by se naštvali  ... ok ... ale tak na 3 - 7 dní ... pak by jsi jednoduše našli jiného člověk. Tam je to snadné. Kamarádství na netu může mít dobu kamarádství na takzvaně dobu neurčitou, ale záleží co je to za člověka :-) ... A doufat v to, že s některými uvidíš není zrovna dobrý nápad, protože nikdo nepojede za kamarádem, nebo kamarádkou na páru dní za několik tisíc :D :D ... ale to je jenom čistě můj názor ;-) ... ale určitě to zvládneš :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama