Bloguju, protože...

29. července 2016 v 17:34 | Miti |  Téma týdne
Hah, zábavné je už jenom to, že o tom píšu, vzhledem k tomu, jak málo času věnuju psaní na blog a psaní celkově. Ale to nemění nic na tom, že nějaký důvod k tomu blogování mám, ne? :) Co to tak může být? Chuť? Nutnost? Nuda?
Rozklikni celý článek a zjistíš to ;)

Proč jsem vlastně začala psát?
Tomu říkám začátek, ale proč jsem vlastně začala? No...už od začátku jsem věděla, že nechci, aby můj blog byl jen deníček. (Což se mi moc nepovedlo, co?) Chtěla jsem psát příběhy. K tomu, abych začala vůbec psát ty příběhy se musíme posunout ještě trochu zpátky v čase a to do školy, na hodinu fyziky s jedním tak strašně nudným profesorem, jak si jen dokážete představit. Nejdřív jsem z nudy o jeho hodinách psala fixem na lavici a po zdech, ale z toho pak byly jen problémy. Pak jsem si dělala srandu z něj, ale z toho byly problémy taky, a když už nám bral i čtverečkované sešity na piškvorky, tak už to byl fakt konec.
Celý život jsem si však přla napsat o své naprosto šílené rodince nějaký příběh. No spíš knihu o velikosti Bible. (Kdybyste znali moji rodinu, tak to pochopíte.)
No vzhledem k tomu, že jsem těch jeho hodin měla po krk, protože on, ani fyzika mě absolutně nezajímá, chtěla jsem se dostat někam pryč. Někam za hranice té třídy, za hranice školy, za hranice skutečnosti, až jsem nakonec skončila ve své fantasii a během hodin fyziky jsem vytvořila...no, část příběhu, který je ještě stále skryt. Četli to zatím asi dva lidé a ještě ani ne celé. Je to o řecko-římské mythologii, něco na styl Percyho Jacksona. Ale abych řekla pravdu, už jsem vcelku zapomněla, o čem to vlastně do detailů mělo být...třeba to někdy doíšu. Je to takový můj střežený poklad ze všech povídek a "knížek", co jsem kdy napsala. Pokud píšete příběhy jako já, tak mě asi pochopíte. Ten úplně první příběh má tu největší hodnotu. Ano, možná je to strašná blbost, ale čím víc píšu, tím víc na to nahlížím z jiného pohledu. Vím, že teď, když bych se rozhodla to dopsat, vypadalo by to úplně jinak, než jak to vypadalo, když jsem to psala poprvé. Pisálek se každým slovem, každou knihou co přečte, každým příběhem, co napíše mění a řekla bych, že většinou k lepšímu.
Takže přesně kvůli tomu jsem ZAČALA blogovat. Chtěla jsem, aby i ostatní viděli, co se dokáže zrodit z nudných hodin fyziky s ještě nudnějším fyzikářem.

Proč jsem psala dál?
Proč jsem vlastně neskončila? Příběh, mně nejmilejší, stejně nikdo nezná. Tak proč ještě stále píšu? Je to jednoduché. Když už konečně něco napíšu, když už se k tomu konečně dokopu, je to proto, že nechci, aby tenhle blog upadl do hlubin blogů, které nikdo nečte. Nechci zahodit smysl, proč psát začala. Pokud má někdo mé příběhy číst, musím je psát. Nemůžu, NESMÍM brečet, že mi Toplist ukazuje tu nízkou návštěvnost a stěžovat si, že nikdo mě nepochválí za to, co jsem napsala, když jen sedím za Facebookem nebo koukám na filmy. Tímhle se žádný spisovatel nezrodí. Chce to píli a snahu a tu já zatím nemám, říkám si to každý den. Že prostě musím něco změnit. Ale ta změna je těžší, než se zdá.

Tak a právě proto bloguju! Tenhle blog nesmí ztratit svůj původní smysl!


Miti
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Václav Hess Václav Hess | Web | 29. července 2016 v 18:27 | Reagovat

A ta kniha někdy bude?

2 Miti Miti | E-mail | Web | 30. července 2016 v 15:47 | Reagovat

[1]: Věřím, že ano. Vkládám do ní vcelku dost nadějí, jen mi přijde, že pořád nejsem tak dobrá na to, abych ji dopsala, protože si myslím, že kdybych ji napsala už teď, možná by zbytečně propadlo to kouzlo, které tomu přikládám. Chci, aby byla perfektní...i když to asi nejde. Prostě, aby to bylo to maximum...je asi docela naivní si myslet, že první příběh, co jsem kdy napsala bude ten nejlepší, co?

3 crazy-cloverleaf crazy-cloverleaf | Web | 12. srpna 2016 v 20:33 | Reagovat

Nudné hodiny fyziky. Tak to je celkem zajímavý začátek. :-)
Držím palce, aby ti to s tou knihou jednou vyšlo.
A zatím určitě bloguj dál! Asi je to hlavně o té vytrvalosti. Nenech se odradit nízkou návštěvností a pokračuj. :-)

4 Miti Miti | 12. srpna 2016 v 23:42 | Reagovat

[3]: To jo, ale kdybys měla tohohle profesora, napsala bys trilogii o velikosti Eragona :D problém je, že jsem začala chvilku před koncem školního roku.
Děkuju moc, snad ji dopíšu :/
Jo, psát budu pořád, pokud budu moct, neboj :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama