23. kapitola - Kouzelná země

26. srpna 2016 v 17:58 | Miti |  Kouzelná země
Tak, je to tady. Poslední kapitolou, kterou jsem vydala byl 22. díl a bylo to v lednu, vaážně?! Je to šílené, co? No to je jedno, snad se vám to bude líbit i po takových děsných pauzách. I když jsem lehce zapomněla, co jsem měla původně v úmyslu, což je majinkatý problém, ale to se tak nějak vyřeší :D Hezké čtení :* (Já si jdu přečíst celou povídku od znova...)

"Dobré ráno, Lindsay."
Pootevřela jsem oči a zaměřila se na hlas, který na mě mluvil. Diana, kdo jiný?
"Nazdar." Odpověděla jsem ne zrovna moc nadšeně.
"Lindsay, co je?" Dívka zněla opravdu soucitně, což mě potěšilo.
"Mrzí mě, jak je na tom Andy." Stále jsem koukala na to okno, jež jsem měla před sebou. Žádné dřevěné s bílou oprýskanou barvou, na jaké jsem byla zvyklá doma mezi lidmi. Ne, bylo světlounce žlutě lemované, ale spíš jako francouzské, protože se táhlo přes skoro celou stěnu pokoje.
"Je to s ním těžké, ale neboj, on se z toho dostane. Je to silný vlkodlak."
"To je, ale tenhle stav je děsný. To nemůže zvládnout."
"Může. Myslím, že by mu pomohla podpora."
"Jak to myslíš?"
"No, vím, že stav tvého ucha je špatný, ale zlepšil se. Kdybys s Andym mluvila o tom, co se stalo, pomohlo by mu to. Podle mě. Potřebuje vědět, že tu je s ním i někdo jiný, než ošetřovatelé."
"Beatris za ním nechodí?" Podivila jsem se.
Diana obešla mojí postel, přisunula si židli a zamyslela se. Dívala se na podlahu u nohy mé postele. "Chodí." Jedno slovo, vyřčené s takovou pečlivostí, jako by na něm závisel něčí život.
"Ale..?" Pobídla jsem jí k vysvětlení.
"Ale ty nemusíš vědět všechno." Diana na mě vyplázla jazyk. Zamyslela jsem se a zadívala se na roh radiátoru, který byl též laděný do světle žluté, ostatně jako celý pokoj. Nebyl tam prach, ani drobky, jak jsem byla zvyklá. Ne, bylo tu krásně vycíděno.
"Mezi Andym a Beatris je to divné, co?" Nelly - jako obvykle - přesně věděla, na co myslím. Nepřekvapilo mě tedy, když vyslovila mé myšlenky, i když jen v mé hlavě.
"Diano, proč mi to nechceš říct? Už jsi to nakousla. Zdá se, že je to mezi Andym a Beatris zajímavější, než se na první pohled zdá." Hledala jsem její pohled. Nic. Ani se na mě nepodívala, proč? Stále zamyšleně zírala do podlahy. "Dio?" To ji probudilo. Zvedla hlavu, ve tváři nic neříkající pohled. Byla jako v transu. Otevřela veliké oči, zvedla obočí a sledovala mě nepřítomným, ale přeci zaujatých výrazem. Jako by mě viděla, ale neslyšela. Co se to s ní děje?
Čekala jsem.
"Víš, " protáhla slabým, chraplavým hlasem. Zakašlala, aby se jí hlas vrátil. "Je to složité. Beatris to teď taky nemá snadné."
"To si dokážu představit. Těžký život princezny." šeptla jsem sarkasticky k sobě samotné.
Diana mě evidentně slyšela. Tak asi nebude až tak mimo. "To se ti jen zdá." Co tím, k sakru, myslí? "Někam tě zavedu, co ty na to? Mám teď chvíli čas.
"Kam?"
"To je překvapení." Šibalský výraz vrátil Dianu zpátky do života.
Vedla mě mnoha chodbami, ale nebyly stejné jako k Andymu. Po cestě mi Diana vyprávěla, co nového se stalo s Mirassele a zbytkem ostrova. Zrovna mluvila o Michaelovi, když mě chytila za paži, abych se zastavila. Na cedulku jsem se nekoukala, na Dianin příkaz jsem vzala za kliku a otevřela.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama