Taneční jsou za dveřmi!!!

2. srpna 2016 v 21:43 | Miti |  My diary
Ahoj, nevím, kolik z Vás čekají letos taneční stejně jako mě, ale abych Vám pravdu řekla, jsem z toho dost vynervovaná. Jak tedy přežívá přípravy na takovou společenskou událost člověk, který šaty nosí výhradně jen na pohřby? Kolik toho je vlastně potřeba? Jaké je třeba vybrat šaty? Jít s partnerem nebo bez? Jak zkrátka taneční přežít?

Popravdě řečeno, já nevím. Čím víc se taneční blíží, tím víc se hroutím a nejradši bych je už měla za sebou. Podstrčila bych jim sestru vlastní nebo nevlastní (s oběma jsem si podobná, tak co řešit?) a dělejte si co chcete :D Ale abych Vám přeci jen napsala, jak to u mě probíhá a abych Vám alespoň nějak poradila, rozhodla jsem se to rozdělit na několik částí podle toho, co všechno dívka do tanečních potřebuje.
Za poslední týden jsem sobě i svému širokému okolí asi dvacetkrát zopakovala, že chci být kluk! Ne, nedostala jsem to...na co to myslíte? :D Ale přiznejme si to. Kluk si koupí oblek, který - dle mého názoru - není tak těžký vybrat, protože kromě velikostí jsou prostě černé nebo tmavomodré. Ale přesto někteří stojí u těch stojanů a hodinu se rozhodují jestli se dvěmi nebo třemi knoflíčky na rukávech...rlly? Pak motýlka...ten má i víc barev? :D Boty, no, ty jsou taky všechny stejné a košile jsou jen jinak barevné a ty musejí mít tak 2-3...rozhodně mi to všechno přijde mnohem jednodušší, než to máme my, holky. A proč? To Vám shrnu v tomto článku, kde se Vám svěřím se všemi strastmi dospívající dívky, která má svých problémů dost a ještě si v plné parádě nakráčí TANEČNÍ.

Co taková dívka všechno musí ještě před tanečními vyřešit, nakoupit či si obstarat jinak? (Ne, krást nebudu, nebojte:D)
První věc, co vás asi napadne budou šaty, ale to se mýlíte, daleko důležitější jsou jiné věci, jako je třeba samotná Taneční škola.

Taneční škola - jak vybrat tu nejlepší? první a nejdůležitější věc na seznamu
Hah, proč sem dávám otázky, na které nevím odpovědi? Tanečních škol je vcelku dost. V našem městě tedy není žádná (teda nevím o žádné), ale bydlím hned nad velikým městem, kde jsou rovnou dvě. Do jedné chodil můj bratr, je to taková volnější škola, kam mohou rodiče přijít v jakémkoli společenském oblečení a nemusely to být nutně šaty. Druhá škola, kam půjdu já...no, taneční mistr je ze staré škly, takže rukavičky a šaty jsou nutností. Později nám do školy přišly letáky do Taneční školy hned v městě, kam chodím do školy (do školy dojíždím, takže bydlím jinde). Už od začátku jsem věděla, že nechci chodit do tanečních se svými spolužačkami, které mají stále nějaké připomínky. Naštěstí jsem všem s úsměvem oznámila, že už jsem přihlášená jinam. Obě strany si oddechly, myslím :D
Proč jsem se tam přihlásila? Mamce přišel do školy letáček, že v této taneční škole jsou nyní kurzy za 15 Kč, protože Taneční škola slaví 15. výročí. A upřímně, kdo by toho nevyužil? Jediná podmínka byla, že musíte jít v páru, což pro mě znamenalo najít si partnera.

To mě přivádí k druhé položce - Taneční partner
Klidně bych tam šla sama, ale stejně jsem si říkala, že radši překecám nějakého kamaráda. Je to taková jistota, že nezůstanete sama. Sice mě už před rokem zvali dva kluci (s oběma jsem chodila), ale s oběma jsem se také rozešla, takže ti nepřicházeli moc v úvahu. V tu dobu jsem hodně chodila ven a často jsem si volala s jedním svým kamarádem, tak jsem se ho hrozně nenápadně zeptala, jestli půjde do tanečních. A on že neví, tak jsem ho tak nějak překecala, že se tam přihlásil se mnou :D Zmínka o tom, že ho to bude stát 15 koruk pomohla! Každopádně, partnera mám a to je důležité. Smutné však bylo, když jsem si s ním před několika dny psala a on je do tanečních připrven o trošku víc, než já.

Šaty aneb asi to největší rozhodování všech dob
No vážně, to i kniha se mi vybírá líp a to je co říct. Problém asi bude v tom, že knížek bych si koupila asi milion a v obchodě plném šatů se mi líbí sotva jedny a i tak, když si je nasadím, připadám si jak přecpanej marshmallow -.- Abych Vám to vysvětlila, nejradši mám džíny a volnou mikinu, ale šaty...opravdu jen na pohřby a do divadla, jinak se tomu zásadně vyhýbám. I přesto nějaké šaty mám! No ták, nějaký aplaus, ne?
Šatů mám...nevím kolik. Momentálně mám jedny. Krátké, tmavomodré s nějakýma kytičkama či co to je. Je to totiž tím, že jedny šaty si půjčím od mamky, čtvery pro mě má ségra, nevím kolikero nevlastní ségra a nějaké mi půjčí švagrová. Takže já doteď nevím, jaké šaty budu mít, ale to se snad brzy dozvím :D Důležité je, že jich budu mít dostatek.
Přečetla jsem si spoustu všeljakých článků o tom, jaké šaty jsou do tanečních vhodné. Zjistila jsem, že pro mě je nejlepší styl empire (zdobený, zvýrazněný vršek - poprsí, pod kterým sukně ihned padá rovně dolů) a princess (podobné jako empire, akorát sukně padá od pasu do A tvaru). Nijak moc tomu nerozumím, opravdu jsem toho hodně pročetla, tak budu už jen doufat, že v tom nebudu vypadat moc blbě.

Boty - ty nejhezčí jsou nejnepohodlnější
Všude píší, že do tanečních jsou nejlepší taneční boty - that's logic. Problém však nastává v tom, že taneční boty nejsou zrovna levné a hlavně se mi tak strašně nelíbí! Nejpohodlnější a tudíž nejlepší do tanečních jsou prý s nízkým a rozšířeným podpatkem, ale ty vypadají jak z šatníku mé babičky. Proč si nemůžu vzít botasky? Mám je ráda, jsou pohodlné, určitě by se mi v nich hezky tancovalo a pod dlouhou sukni bych je možná taky schvala :D
No dobře, tak ne. Zatím nevím. Ségra má pro mě prý patery boty, z čehož jedny jsou určitě na jehlách, tak uvidím, co z toho vzejde. Nějak to zvládnu, maximálně budu tančit bosa a modlit se, že můj taaneční partner nebude úplný nemehlo a na nohy mi nedupne. Já vím, naivní představa. Je to kluk, co nosí na rovnátkách růžový gumičky, protože chce být originální, ten mi na ty nohy dupne i schválně :D

Účes - rozpuštěné, lidi, zbláznili ste se?
Další věc, o které jsem přečetla spoustu článků je účes. Všude psali, že na normální lekce je nejlepší půlculík nebo rozpuštěné vlasy a až na věneček si dojít ke kadeřnici. Nevím jak Vy, ale mě strašně při jakémkoli pohybu vadí, když mám vlasy v obličeji, což se u rozpuštěných stává často, ale aby mi někde poradili snadný účes, který bude držet a nebudou v něm rozpuštěné vlasy, to ne. Našla jsem takový článek asi až po dvou hodinách hledání.
Mamka mi naštěstí doporučila jednu svojí bývalou žákyni, která se učí na kadeřnici a svojí mladší nevlastní sestru češe strašně hezky, tak jsem se s ní domluvila a každý pátek před tanečním mi tam něco vykouzlí. Bude to vypadat hezky, bude to držet, což je asi nejdůležitější, alespoň pro mě.

Líčení - a sakra!
Tak tohle bude můj hrob. Ano, nějaká malovátka mám, ale myslíte, že se umím namalovat? Jako jo, asi to stejně nemusím dělat, protože přirozenost je bezva, ale ty taneční jsou jednou za život, tak aspoň tam se můžu překonat, ne? Alespoň tu řasenku, aby se neřeklo. Podle mě to nezvládnu, ale uvidím třeba jo.

Kabelka - sestřička mě zásobuje
Při takovýchto věcech je starší sestra bezva. Kabelek od ní mám hromadu, z toho jedno takovéto psaníčko, takže nebudu za člověka, co kabelku nikdy neviděl. To že jsou všechny narvané v šuplíku je věc druhá :D

Že by to bylo vše? No, je to možné, ale i tak bych řekla, že toho je dost. Opravdu jsem z toho vynervovaná a to jsem si ještě před týdnem ani neuvědomovala, že nějaké taneční jsou. Jo, k tomu se váže fajne historka. Tu Vám musím povědět.
Když jsme přijeli z Itálie, stavili jsme se u bráchy, který bydlí se svojí snoubenkou u jejích rodičů pro mojí fenečku, kterou měli na hlídání. No, vstala bratrova budoucí tchýně s tím, že nám musí ukázat, jaký oblek má její syn (můj bývalý spolužák, mimochodem - chodíme teď každý na jiný gympl). Když se otočila a šla pro to kvádro (které by muselo být moc úzké i na figurínu), otočila jsem se já na mamku:"Ehm, mami? Asi bych si měla začít shánět šaty." :'DD

No a jak se do tanečních připravujete Vy? Nebo už je máte za sebou? Máte nějaké rady? Všechno vítám! :)
Miti, budoucí tanečnice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 14:11 | Reagovat

Zasmála jsme se od srdce, protože jsem taky před tanečními šílela. Protože naše třída chodila a někteří z nás ještě chodí do jedné z prvních tanečních škol v  ČR, a naše lektorka je její zakladatelka, tož taky dáma v letech, ale někoho tak skvělého jsem neviděla už dlouho. Má smysl pro etiketu, ale dokáže pochopit i mladé. Rukavičky kluci nemuseli nosit na lekce, ale na prodloužené ano. A stejně si je většina sehnala. Stejně tak motýlek, mohla být i kravata, motýlek jen na prodloužené, což přítelovi nedělalo problém, ten má jedině motýlky. Vybrat pánský oblek je taky těžké, ani bys nevěřila, kolik špatných obleků jsem v tanečních viděla. A ty dva tři knoflíky, jsou prostě styly. Anglický, italský atd. A musí se to pořádně zvážit, protože se v něm člověk musí cítit pohodlně, ale zároveň nesmí vypadat jako vidlák, co jde na hasičský ples. Nám lekce začínaly až v říjnu, šaty jsem sháněla dva týdny před. Měla jsem zezečátku dvoje. Jedny tmavěmodré po kolena, se spodničkou, mám je i na fotce z jedné prodloužené, uvidíš je, pokud si zkusíš přečíst články, které ti sem hodím, rychle jsem našla ty, které se tanečních nějak dotýkají. :-) A pak jedny černé ze zootu s krajkou na konci. Také po kolena. Šaty po kolena jsou nejlepší, protože moc neodhalují, ale zase si po nich nešlapeš. Navíc se při tancování člověk zapotí. V teniskách by se ti dobře netancovalo! Já měla do tanečních podpatky poprvé, mám tuším 4 nebo 5 cm. A zamilovala jsem si je, nosím je i mimo taneční. Zkoušela jsem tancovat v polobotkách a to nejde, holka u toho vypadá jako kdyby byla slon v porcelánu. Nikdy jsem si nedělala účesy, ani na prodlouženou, protože jsem na to neměla vlasy. A ani jsem se nelíčila. Kromě prodloužené, to mě přítelova máma trochu nalíčila a na jedné prodloužené jsem měla jen červenou rtěnku viz fotka. Neměla jsem stálého tanečního partnera, ale většinu času jsem protancovala s přítelem. On měl taneční loni a dělal instruktora, ale často jsme měli nedostatek kluků, tak mohl se mnou tančit. S jinými kluky mě to prostě nebaví a všimla jsem si, že i u nás měli prostě časem lidi vyhlídnuté ty, pro které si rádi chodí. Spolužačka se dala dohromady na tanečních s jedním spolužákem z béčka, jsou stále spolu. A já jsem docela dřevo a nemám sluch. Poznám třeba co na tu hudbu mám tancovat, ale rytmus už fakt ne.A přesto jsem si taneční užila a šla ještě o další dva kurzy dál. A šla bych ještě (u nás všechny možné kurzy podle úrovní zdatnosti můžeš dohromady dělat tři roky :-D), ale na to člověk potřebuje už mít fakt cit, což já nemám a sama bych neodtancovala ani fň. Takže boty jedny černé, kabelka jedna černá, šaty dvoje, pak troje. A užila jsem si nejlepší část druháku, která se mi protáhla místo do ledna až do září, protože ještě mě dvě lekce čekají po návratu do školy. :-) A poznala jsem tam i lidi  z jiných tříd od nás a viděla spolužáky ze základky a tak. A stálo to za to, tak se nenervuj. Nikdo tam nejde jako profík, všichni začínají. Ale dám ti radu. Waltz se tancuje v těsném držení, žádný další člověk se mezi vás nevejde! Učí se to v první lekci a stejně to u nás spousta lidí ani do stříbra nepochopila. :-D
http://taychimono.blogspot.cz/2016/01/lzice-v-batohu-rukavice-na-nohach.html
http://taychimono.blogspot.cz/2016/01/jak-doslo-na-lamani-retezu.html
http://taychimono.blogspot.cz/2016/02/otec-je-hrd-pych-aneb-jak-jsem.html
http://taychimono.blogspot.cz/2016/05/co-nenadrobim-to-taky-uklidim.html

2 Miti Miti | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 18:54 | Reagovat

[1]: Jéj, tak to se nedivím, že jsi šílela, ale jsem ráda, že jsem tě pobavila :D
Nevím, jestli bych já poznala špatný oblek, ale věřím, že takové jsou, jen mi to nic neříká. Přijde mi, že jsou všechny stejné, na rozdíl od šatů.
Za odkazy děkuju, určitě se mrknu ;-)
Jo, já věřím, že se na těch botách naučím, ale nějak budu doufat, že se na nich nepřizabiju, protože na nich chodit neumím. Vždycky jsem měla radši ty tenisky, no.
Podle mě budeme mít taky možnost střídat se, budeme se muset střídat, myslím. Ale radši jsem tam šla s kámošem Víš co, takový ten pocit, když je každý v páru a ty jen sedíš a koukáš, protože tebe do páru nikdo nechce...tomu jsem se chtěla vyhnout. Přišlo mi to dost pravděpodobné. Ale pravdou je, že nevím, kdo půjde do stejné Taneční školy jako já, takže tam možná někoho budu znát, takže třeba se i střídat budeme :D
Hah, já mám hudební HLUCH, takže pokud po mně bude někdo chtít, abych se seřadila do rytmu, tak to nedopadne dobře :D Ale to nějak půjde...snad, budu si počítat a kdyžtak to svedu na toho kluka, že on mě blbě vedl :D
Já se toho sice bojím, ale strašně se tam těším :) Uvidím, jaké to bude, koho nového tam poznám a tak. Taneční jsou něco jako lyžařský kurs, když to nezažiješ, jako bys nežila (nebo jako Nektar z Percyho Jacksona). Prostě to k tomu životu patří a člověk toho tam spoustu zažije :-)
Nevím, jestli to bude tím, že já se nebudu chtít přiblížit k tomu klukovi nebo on ke mně :D Ale každopádně, díky za radu :-D

3 Taychi Taychi | E-mail | Web | 5. srpna 2016 v 13:04 | Reagovat

[2]: Musíte, ale taky ne, záleží, jak budete na očích :-D. Ten pocit, kdy sedíš a koukáš, znám. Když jsem chodila do základních tanečních, tak byl většinou poměr holek a kluků stejný, protože kluci můžou u nás chodit i na jiný kurzy, tak chodí, což je tak fajn, že je i poznáš... :-D Přítel tedy jako instruktor pro mě jít nemohl. Ale pak se ty počty trochu pomíchaly a vždy jsem zbyla na instruktora. Jako když jsem seděla, on si pro mě někdo došel, ale nebyla jsem ta první holka, o kterou se pralo pět kluků a utíkali, aby se k ní dostali :-D.  Ale v pokročilejších jeden vysoký (já sem mu tak pod prsa) mě jednou ukořistil se slovy: Konečně tě ten instruktor pustil. A nutně se mnou musel tancovat, i když mám takový výškový rozdíl. Jeden z nejlepších týpků z paralelní třídy na gymplu. Chce bejt knězem, ale rád s holkama tančí :-D. A nechtěl poslouchat, že to fakt neutancujem, že má veliké nohy a já jsem moc malá. Až poznáš valčík a polku, uznáš, že tohle fakt s velikostními rozdíly jde blbě, ale dali jsme to a dlouho jsem se tak nezasmála. A asi bych do toho nešla, kdybych v sobě neměla nějaké to víno :-D
Já na lyžáku nebyla:-D

4 Miti Miti | E-mail | Web | 5. srpna 2016 v 13:30 | Reagovat

[3]: Jáj, tak to muselo být dobré :D Nevím, já se pokusím o to, abych tam nezůstala sama, ale je m jasné, že taky nebudu zrovna ta, o kterou se poperou, to mi nehrozí :-D
S tím výškovým rozdílem nebudu mít problém, pokud budu tancovat s klukem, se kterým za jdu, protože ten je vyšší asi o půl centimetru a to, když jsem v teniskách, takže budu vyšší -.- :-D
Ty jsi nebyla na lyžáku? Proč? Je to bezva :33 To, abys začala cestovat v čase a na ten lyžák jela :D

5 Taychi Taychi | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 16:51 | Reagovat

[4]: Protože na základce jsem na takové akce nejezdila, žádné třídní výlety, protože jsme třídu nesnášela, dle mámy čirá povýšennost nad ostatní, ale když ti někdo řekne, že jsi mentálně zaostalá, protože seš šprt, tak se ti s takovýma lidma nechce nikam jezdit. A už vůbec ne, když lyžovat neumíš a nechceš s nimi trávit na pokojích čas v alkoholovém opojení. A v prváku na gymplu opět bála jsem se lyží a k tomu všemu i přes super kolektiv, na adaptačním kurzu jsem celý tři dny prozvracela z nervozity, bála jsem se, že to bude to samé, tak jsem nejela. A oni mi to nikdy nevyčetli. Ale jela jsem na psychokurz (máš jedno téma, u nás letos řešení konfliktu a jedeš do se školním psychologem řešit do nějaké prdele, kde se hrajou hry, chodí ven a víš, co se děláš po večer... takž to překřtili na alkokurz), kde mi teda taky bylo blbě, ale z úplně jinýho důvodu :D

Máš dobré, že jsi normálně vysoká. Já mám okolo 160, takže každý kluk na mě byl dlouhý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama