Miti v tanečních

9. října 2016 v 8:10 | Miti |  My diary
Ahoj, tak v pátek jsem byla na první lekci. Vím, měla jsem nastoupit už 9. září, ale taneční mistr měl infarkt, takže musel na operaci a rehabilitaci či co, takže se kurz o měsíc posunul.
Ale jaké jsou moje dojmy? Užila jsem s to tam vůbec? Jaké to vlastně celé bylo? Tohle a možná ještě jiné otázky vám zodpovím v článku, takže stojí za to ho rozkliknout ;)

(Fotka přímo z mých tanečních, ode mě tam jsou naštěstí vidět jenom šaty, takže nekazím fotku xD)

No, ale abych vám začala vyprávět. Tak nějak nevím, kde začít, když jsem o celé lekci vyprávěla rodičům do telefonu, tak mi to v půlce už típli, protože jsem volala do zahraničí. (Rodiče jsou na dovolené, takže já celý týden sedím ve školní lavici a oni se flákají na lehátku u moře....kde je ta spravedlnost?)

Každopadně, jaký je můj první a největší dojem z celé lekce?
Dvě slova: Bolí mě nohy!!! No opravdu, ještě teď (a to je neděle), když se náhodou rozhodnu si dojít byť jen na záchod, tak mě ty nohy neskutečně bolí. Naneštěstí pro mě nejsem jediná. Všechny holky si tam stěžovaly, že to už nezvládají. Takže mě ani moc nepřekvapilo, že jsem našla ještě další dvě holky po tanečních, které měly stejný nápad jít ven už jen v silonkách s lodičkami v ruce.

Ale to je můj hlavní dojem, který jsem vám chtěla sdělit tak nějak hned v úvodu a teď půjdu trošku chronologicky, abyste se mi v tom neztratili :3
Už když jsem přišla ze školy, měla jsem skluz. Jedna paní mě totiž zastavila, když jsem venčila, protože před jejich vstupními dveřmi seděla nějaká Andulka (papoušek, ne holčička, jasné?) a ta paní řešila, co má dělat a komu asi patří, prtotože byla evidentně ochočená. Takže jsem tam s tou paní stála a řešila to, i když jsmenakonec na nic nepřišly, tak jsem se omluvila (už asi po páté), že opravdu spěchám a že musím jít. Pak, když jsem vylezla ze sprchy, akorát někdo zvonil - přijela za mnou švagrová, která mi měla pomoct se nalíčit učesat a tak. Poprvé v životě jsem v ruce držela tužku na oči a dokonce jsem si ji nanesla tak, že jsem si ani nevypíchla oko, což mě samotnou dost překvapilo!
Pak jsme se ještě stavily pro jejího bratra (a mého bývalého spolužáka, mimochodem) a společně jsme jeli na jeho taneční, protože on chodí se svou třídou do jiných kurzů a od 6. Do stejného kurzu a ve stejnou hodinu chodí i spousta lidí, co znám ze školy a tak, takže mě nepřekvapilo, když jsem se jenom pořád s někým zdravila. O přestávce jsem šla s klukama ven. Miluju, když se s někým vidím po takové době<3 Problém však nastal, když jsem o půl osmé se švagrovou odcházela na svoje taneční a už jsem začínala cítit, že mě v těch podpatcích bolí nohy. (Do toho jsem ve středu byla v divadla a zasez jiných bot na podpatku jsem měla puchýře, takže super.)
S klukem, se kterým jsem šla v páru jsem byla domluvená, že se sejdeme před vstupem, protože já měla jeho kartičku (je totiž na internátu a neměl si to kdy vyzvednout), samozřejmě, že by to bylo moc snadn, kdyby mě nenechal čekat venku v té zimě. Nakonec z něj vypadlo, že ještě šel pro kamaráda, tak jsem to nechla být, i když jsem mu vysvětlila, že by mě měl teď považovat za Bohyni, že jsem tak hodná:3
Před začátkem jsme všichni, kdo měli tancovat stáli natěsnaní v jedné maličké hale. Bylo tam tolik lidí, co jsem neznala a nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli to je dobře nebo špatně. Každopádně, když mi kamarád představil toho kámoše, pro kterého šel a kvůli kterému jsem na něj čekala, tak nějak jsem mu to odpustila. No vážně, může být někdo tak strašně cute? Do toho mi připomíná jednoho herce, takže je to celé nějak podezřelé, zvlášť, když zatím vypadá docela v pohodě. Ale co se týče lidí celkově, seznámila jsem se tam se třema holkama, které jsou všechny hrozně fajn, hlavně jedna, která je stejný cvok jako já, takže jsme si rozumněli. A ještě tam chodí jeden kluk z aikida. Komické (a dost trapné) bylo, že když jsem za ním přišla, on se otočil a vůbec nevěděl, kdo jsem. Upřímně, vůbec jsem nevěděla, co mám v tu chvíli dělat, úplně mu to šrotovalo v hlavě, jak si mě snažil někam zařadit, naštěstí se mu to po chvíli povedlo a vzpomněl si na mojí existenci, ale na ty výrazy jeho kamaradů nezapomenu...nejradši bych to změnila, bylo to fakt dost divné...
Nebudu tu psát o tom, jaké tance jsme se naučili, ale spíš tance, které jsme se snažili naučit :D
Jako první jsme tančili walz. Ten mě naštěstí učila už sestřenka, když mi bylo 6, takže si troufám tvrdit, že ten mi šel, i když bylo malinko děsivé, že když jsem se rozhlížela různě po parketu a pak se zpátky podívala na svého tanečníka, on na mě furt zíral. Říkal, že mu to pomáhá se soustředit, ale nevím, trošku mě to děsilo. A celkově můj problém ve všech tancích, ale v tom walzu se to nejvíc ukázalo, nedokžu udržet tempo. Po nějaké době začnu strašně zrychlovat, anyž bych si to uvědomila. Je to něco, jako když hrajete takovou tu plácanou, jak postupně zrychlujete až se stratíte a zamotají se vám ruce.
Potom následovaly základní kroky polky. U té si nejsem absolutně jistá, jestli je dělám dobře nebo jestli jsem úplně mimo, takže těžko říct. Každopádně, pro moje bolavé nohy to bylo peklo a když nastala přestávka, s radostí jsem si sedla vedle bratra a natáhla si nohy.
Peklo však pokračovalo s jivem. Jak nás, sakra, může někdo takhle týrat, Dokud jsme šli pomalu, postupně jsem začala chápat i kroky, ale jakmile jsme zrychlili, tak nejenže jsem tam spíš poskakovala beze smyslu, ale taky jsem myslela, že mi ty nohy už fakt odpadnou...trochu jsem v to u doufala. Naštěstí jsem už tančila s jiným kamarádem, než původně. Mimochodem, říkala jsem vám, že tam byl? Asi ne. On chodil do tanečních už minulý rok a tentokrát byl jen pořadatel, ale proto, že bylo kluků málo (protože si zlomili nohu a tak), nastoupili i pořadatelé, takže on už tancovat uměl a pomohl mi, i když si moc užíval, že mu jde něco lépe, než mě a dělal si ze mě srandu, když jsem spletla krok -.-
Pak byla první dámská volenka a...no, dokud jen čekáte, co za individuum si pro vás přijde, je to lepší, než když si máte vybírat samy. Takže jsem si došla pro toho kamaráda, který už tancovat umí, protože mi bylo jasné, že tak se nový tanec naučím snáz. A vida, tančili jsme mazurku! :'D Sice jsem ji chvíli trochu pletla, ale pak už to bylo v pohodě a přišla mi nekonečná. Naštěstí je poměrně pomalá a to mé nohy uvítaly.
Po mazurce už byl vyhlášen konec a já si sundala boty a jen doufala, že mi nějaká dáma na jehlových podpatcích nešlápne na nohu. Naštěstí se tak nestalo a já přežila jakž takž ve zdraví a jak jsem už psala výše. Jen v silonkách jsem ještě s dvěma holkama čekala na svůj odvoz. Bylo vtipné, že když jsem vylezla ven, všichni tam postávali, telefon u ucha a věty typu:"Tak už jedeš?" a "Už je konec, tak kde jsi?" :D

Tak takhle jsem přežila. Jaké byly vaše taneční? Já si je moc, přes všechny strasti s batami užila a moc se těším na další lekci.

S láskou Miti

PS. Teď nějakou dobu nebudu psát, protože za dvě hodiny odjíždím do Anglie, ale jakmile se vrátím, všechno vám napíšu, nebojte :3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 LenaJs LenaJs | 15. října 2016 v 16:56 | Reagovat

Pěkné zážitky máš :-) Ber to tak, že tanec je pohybová aktivita, celkem náročná a odehrává se celý na nohou. Kdyby tě po první lekci nebolely, bylo by to naopak divné ;)

Záleží hodně na botech, v minulém příspěvku jsi psala, že speciální taneční boty nechceš, ovšem ony jsou speciální i proto, že v nich bolí nohy o 90% méně. Mají měkkou koženou podrážku a hlavně jsou ohebné. Na rozdíl od normálních tvrdých lodiček, ve kterých většina slečen chodí tančit a ničí si nohy. Nemluvě o pokusech jit tancovat třeba v balerínách, kdy pak musíš stát celou dobu na špičkách bez opory.

Jako každý pohyb, i tanec se dá naučit jedině opakováním a opakováním... proto tam určitě dokola děláte pořád ty samé figury, aby si je tělo zapamatovalo a dělala jsi je pak už automaticky. Jakmile přestaneš myslet na pořadí kroků, začneš vnímat hudbu a necháš se jí (a partnerem) unášet, začneš opravdu tančit a bude to jednak příjemné a i navenek ke koukání :)

Časem přijdeš i na to, že základních figur je pár a opakují se ve všech tancích jen s malými obměnami, nebo se různě kombinují.

Ať se ti tam líbí ;)

2 Wek Wek | Web | 31. října 2016 v 22:29 | Reagovat

Já jsem minulý týden měla půlkolonu neboli prodlouženou, všude se tomu říká jinak :D Musím říct, že i mě bolely nohy a to hodně! :D
Máš jediné štěstí, že jsi tam někoho znala, já tam byla se spolužáky, ale to už všichni měli dvojici, naneštěstí jednomu z pěkných kluků odpadla holka ( haha xD) a tak šel ke mně...
Tanečních jsem se hrozně bála, ale teď mi příjde, že jsou všechny ty tance na jedno brdo :D Pořád nějaké kroky a stálé zrychlování, nedej bože na otočky a různé blbosti xD Už jak jsem slyšela, co všechno se musíme do Závěrečné naučit, moje nohy hlásily pohotovost xD No co, držím palečky, ať si ty taneční užiješ stejně dobře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama